Peking   Zakázané město

Dvanáctihodinovou pauzu mezi lety jsme využili na prohlídku Zakázaného města. Vstupenky je třeba objednat předem. Povolení vstupu do země je dlouhý byrokratický příběh se spoustou fotografování a vyplňování. Komu se stýská po socialismu, tak si určitě vychutná postávání ve frontách. Abychom ušetřili čas, nervy a moji nožičku, jeli jsme taxikem. Místní téměř nemluví anglicky, ale šikovně používají překladače. Já jsem měla pár slov připravených v čínštině. Současná zástavba je opravdu impozantní. Kontrastuje s obyčejným mumrajem v ulicích. I v zimě, a to fakt kurevské zimě, páč sem táhne od Sibiře, se jezdí na motorkách. Restaurace klidně nemají záchod, obsluha tě nasměruje na nejbližší veřejný. Platí se předem a nedává se spropitné. Zakázané město je nádherné, ale prohlédli jsme ho spíše jen povrchně. Počasí bylo sice zimní, ale slunečné.